Ať už slavíte Vánoce proto, že je vnímáte jako nejdůležitější křesťanské svátky nebo součást tradic, možná by vás mohlo zajímat víc o tom, jak vlastně vznikly a proč se slaví. Vánoce v klasickém pojetí jsou křesťanským svátkem, ale ne všude nosí dárky Ježíšek.
V některých zemích obdarovává Otec Vánoc nebo různé postavy, pro které byl v průběhu staletí inspirací svatý Mikuláš. Takovým je nám všem známý Santa Claus nebo méně známý španělský Papá Noel a italský Babbo Natale.
Někde dárky nosí trpaslíci, jinde čarodějnice, v Argentině dokonce koně. Téměř po celém světě se ale Vánoce nějakou formou slaví. Obvykle v závislosti na koloniální minulosti konkrétní země a propojení s evropskými kořeny a tradicemi.
Přesto existují země, kde je slavení Vánoc zakázáno nebo dokonce přísně trestáno. Od roku 2014 se třeba v Bruneji slavení Vánoc trestá až pětiletým pobytem za mřížemi nebo vysokou pokutou. V přepočtu téměř půl milionu korun.
Ale i v křesťanské Evropě bylo období, kdy se Vánoce nesměly slavit nebo dokonce byly zakázané. V průběhu 20. století v totalitních režimech nebo třeba v 17. století v Anglii. Puritáni tam vánoční svátky zakázali po popravě krále Karla I. a ustanovení republiky. Důvodem proto bylo s Vánoci spojené opilství a jiné nepřístojné chování. Navíc jim vadilo, že slavení Vánoc není popsáno v Bibli.
Když se Ježíš Kristus narodil, jeho narození se samozřejmě neslavilo hned. Tedy až na mudrce, kteří se přišli čerstvě narozenému budoucímu „králi“ poklonit. Ani samotné křesťanství nevzniklo s jeho narozením. Formovalo se dlouhé roky až po Ježíšově ukřižování. Proto je pochopitelné, že zvyk připomínat si narození Krista se ujal na území Římské říše až v průběhu 4. století.
Podle některých hypotéz je to proto, že raní křesťanští myslitelé odvozovali Vánoce od předpokládaného data početí Ježíše. To bylo Panně Marii zvěstováno během jarní rovnodennosti. V církvi se Zvěstování Panny Marie slaví 25. března. Tedy přesně devět měsíců před Vánocemi.
Někteří učenci se navíc přikláněli k tomu, že se Ježíš narodil v nejkratším dni roku. Při zimním slunovratu. Ten v římském kalendáři připadal na 25. prosince a je považován za 1. svátek vánoční ve většině zemí s křesťanskou tradicí. Otevřená je ale také možnost, že datum pochází z předchozích pohanských oslav zimního slunovratu a v průběhu staletí na ně křesťanství jednoduše navázalo.
Pro nás je vlastně dnes vcelku jedno, jestli vánoční svátky a jejich tradice patří víc k oslavě zimního slunovratu nebo narození Pána Ježíše. Důležité je, že většina z nás je považuje za svátky rodiny, klidu a míru.
Proto vám přeji, ať je oslavíte podle svých představ, co nejvíc v radosti, klidu a míru a s těmi, které máte rádi. Také vám přeji, ať se vám podaří ve světle Vánoc najít naději, že ten příští rok bude lepší než letošní.